Moje kamarádka ze základní školy se mnou kamarádila strašně dlouho, ale byla strašně chytrá, byla o hodně chytřejší než já. Nikdy jsem neměla pocit, že bych chtěla být chytrá jako ona, ale na druhou stranu jsem si říkala, že možná být tak chytrá je už přehnané a mě se to ani moc nelíbilo. Já jsem byla více na kosmetiku a moje kamarádka byla prostě na vzdělání, na školu, a pořád šla za svým. Hodně jí do toho svým způsobem nutili rodiče, protože chtěli, aby něco dokázala, a chtěli, aby byla paní doktorkou. Život se ale kolikrát nedá ovlivnit rodiči, protože i přesto, že rodiče kolikrát chtějí, aby jejich dítě šlo na nějakou prestižní školu, tak to prostě není zaručeno, že se tam to dítě dostane nebo že to bude fungovat.
Ale moje kamarádka byla prostě taková, že když jí rodiče řekli, co má dělat, tak to prostě dělala, a nakonec se na tu doktorku i dostala. Doktorkou je i teď v dospělosti, protože si to nakonec oblíbila a je ráda, že pomáhá druhým lidem, a já si myslím, že je to právě to nejdůležitější. Hlavně aby dělala to, co ji baví, i přesto, že ji k tomu hnali rodiče, tak vzdělávala se a je strašně ráda, že nakonec tuhle práci má, a že má hodně peněz a že si vlastně může užívat. Já oproti ní nejsem pomalu nic, protože já vzdělání takové velké nemám, ale na druhou stranu, každý jsme nějaký a každý má prostě nějaké svoje zážitky, svoje přání, svoje jediné práce, které prostě člověk má.
A já si myslím, že každý člověk je v něčem výjimečný a jedinečný. Nej důležitější v životě je jít prostě za svými sny, které si přejeme, a to nejenom, že nás do toho nutí rodiče, ale že prostě chceme i my sami, protože i rodiče nás kolikrát můžou do něčeho nutit a my s tím prostě souhlasit nebudeme, nebo nám ta škola nepůjde, a to už neovlivňují rodiče, ale my sami. Vždycky musíme brát ohled i na lidi okolo a prostě se nedívat na to, co si třeba u nás myslí nebo co si říkají. Důležité je, co si myslíme my o sobě, a to je právě to hlavní. Mojí kamarádce to strašně přeji a jsem ráda, že je doktorkou, a jsem ráda, že je taková, jaká je, a určitě na ni vzpomínám i v dobrém. A myslím si, že její povolání je skvělé, protože pomáhá druhým lidem.