Sůl v kuchyni
Mnozí z nás si uvědomují, že mořská sůl do bazénu, nerafinovaná a v původním složení, je lepším zdrojem minerálních prvků, nežli sůl průmyslově zpracovaná rafinací. Proces rafinace odstraní většinu prvků tak, aby sůl byla jen téměř čistý chlorid sodný, a to pro náš organismus rozhodně není přínosem. Je to podobné, jako s měkkou vodou, kde schází rozpuštěné minerální ionty vápníku a hořčíku, které naše tělo využívá pro celou řadu pochodů.
Z tohoto důvodu je také mořská sůl a mimo to i sůl získávaná z přírodních pevninských zdrojů, např. sůl himálajská, mnohem zdravější a prospěšnější. V nerafinované soli je vázáno zhruba 13 procent minerálů, zbývajících 87 procent tvoří čistý chlorid sodný. Kromě mořské soli se také doporučuje doplnit minerály mořskými řasami, které je obsahují ve vydatném množství a navíc v organické, dobře vstřebatelné podobě.
Sůl v bazénu
Značný význam má také mořská sůl do bazénu pro desinfekci vody. Ta je však od soli kuchyňské naprosto odlišná, především prošla rafinací a je zbavena minerálů vzhledem k tomu, že by měly nežádoucí vliv na kvalitu vody. Téměř čistý chlorid sodný se do vody v bazénu přidává ve velmi nízké koncentraci, zhruba desetkrát slabší, než jaká je v mořské vodě. Takto obohacená voda prochází zařízením (solinátorem), v němž dochází k elektrolýze – k rozkladu jednotlivých iontů sodíku a chlóru. Rozpuštěné chlorové ionty pak zajišťují proces desinfekce vody, není to tedy bezchlorová desinfekce, jak si mnozí myslí.
Výhodou chlorování vody mořskou solí je především bezpečnější proces, kdy není nutné doma skladovat tablety chlornanu sodného. Ty jsou nebezpečné pro životní prostředí a zároveň velmi toxické v kontaktu s pokožkou a samozřejmě v případě náhodného požití dětmi či domácími zvířaty. Sůl je navíc velmi levný a dobře dostupný zdroj chlóru.