Jen těžko říct, zda se na prázdniny těší více učitelé, nebo žáci. Ti však mnohdy o prázdninách mají často povinnost opakovat si probranou látku, ať už danou školou či rodiči. Je opravdu nutné, aby se děti o prázdninách učily?

Žáky před prázdninami musíme chtě nechtě rozdělit na tři kategorie. V té první budeme mít děti, které s učením v daném roce neměly problém a známky na vysvědčení mají pěkné. V té druhé budou děti, které měly trošku problémy s učením, ale jejich vysvědčení je ucházející. Do třetí kategorie zařadíme děti, kterým se přes rok nedařilo, a měly velké problémy, či dokonce z některého z předmětů propadají.

V první řadě si uvědomte, že každé dítě bez ohledu na výkony ve škole, potřebuje řádný odpočinek, aby mělo dost sil do dalšího roku ve škole. Takže rozhodně není vhodné děti denně nutit do učení. Pokud trváte na tom, aby si děti i během prázdnin osvěžovaly nově nabité vědomosti, pak tak čiňte spíše hravou formou a ne formou vyplňování úkolů. Spoustu věcí si mohou děti zopakovat během výletu do přírody či do města. Chce to ale trochu vaší kreativity. Tato varianta platí spíše pro první dvě skupinky dětí, které nemají problémy s učením a školu zvládají s větším či menším úsilím.
Děti, které čeká na konci prázdnin reparát a ty, které měly během školního roku opravdu velký problém, by měly samozřejmě mít nějakou prázdninovou přípravu. Je ale nutné opravdu dodržet čas odpočinku a nepřetěžovat je. S dítkem si domluvte pravidla, jak bude prázdninové učení probíhat. Třeba hodinu denně, s tím, že jakmile danou hodinu splní, bude další program probíhat „prázdninově“. Nikdy dětem nezakazujte chodit ven a sedět celé týdny v knihách, možná sice zvládnou reparát, ale v dalším roce budou opět bojovat, protože jejich motivace učit se ještě klesne. Na další vzdělávání se navíc nebudou mít dostatek síly ani energie, tu by jim dodaly právě prázdniny.

Peníze a zase jen peníze. Promítají se snad do všech oblastí našeho života. V mnoha případech je to smutné, hlavně pak v situaci, kdy jde o informace na vzdělání. Jedná se o věci, které by měly být poskytnuty nám všem, a to také jsou, ale v jaké míře a na jaké úrovni. Už od útlého dětství tak můžeme vidět propastné rozdíly mezi elitou a všemi ostatními, kteří prostě neměli to štěstí a nenarodili se do bohaté rodiny nebo prostě zázračně nezbohatli.

Dnes tak většina z nás navštěvuje státní školy a nejsou již vidět tak propastné rozdíly mezi bohatými, chudými a průměrnými. To je samozřejmě dobře, ale kleště se pak následně začnou rozevírat s postupem věku a s narůstající mírou vzdělání. Kvalita státních školy byla ještě před 10 lety na únosné míře, dnes však jejich pracovníci jsou lidé, kteří nemají řádnou motivaci, práce je nebaví, často trpí syndromem vyhoření a nesnaží se nic dětem předat.

To potom vede k jedinému efektu a to, že děti zkrátka studium a škola nebaví. Nemají touho po poznání a ani nemíří do vědeckých oblastí. Často tak jdou spíše za prací, kde je vidina snadného zbohatnutí a vůbec netouží potom být vzdělanci, kteří srší informacemi a snaží se svým způsobem napomoct k růstu společnosti.

Tento jev je ve značné míře dán hlavně společností, která tento efekt dopustila. Velký vliv má také na to velice nízká porodnost, která je nejslabší hlavně v roce 1996. Zde se nachází tak málo jedinců, že jsou jim osnovy přizpůsobovány. Pro tyto osoby je to samozřejmě dobře, ale pak následně celý systém trpí. Dnes to není ještě znát a většina těchto osob studuje, ale až se z nich stanou pracující a ekonomicky aktivní jedinci budeme mít po celém světě nekvalifikované zaměstnanci, kteří nejsou odborníci na nic.

Kvalita školství je ale stále špatná i po nárůstu porodnosti a populace, otázkou však zůstává, jak dosáhnout zlepšení a co udělat proto aby se kvalita vzdělání srovnala se světovou úrovní.

Oxfordská univerzita

Většina z nás má Oxfordskou univerzitu spojenou s přízvisky, jako je „prestižní, drahá, náročná, stará“ nebo třeba „magická“. Pojďme se nyní podívat na to, čím si takové přívlastky vysloužila.
Univerzita v Oxfordu patří mezi světově nejznámější a nejuznávanější univerzity. S prestiží ovšem souvisí i finanční a studijní náročnost.
Bez získání stipendia prakticky nemáte šanci studium uhradit z vlastní kapsy, jelikož pro studenty z Evropské unie činí v přepočtu sto tisíc ročně, pro ostatní pak čtyři sta tisíc.

Pokud Vás tato informace neodradila, můžete si zkusit podat přihlášku. Počítejte ovšem s tím, že je přijímáno méně než deset procent z celkového počtu přihlášených. Namotivovat Vás ale může vysoká úspěšnost českých zástupců na Oxfordu.
Oxfordská univerzita se také řadí mezi nejstarší na světě. První písemné zmínky pochází již z 11. století. Během deseti století na ní studovali takové osobnosti jako Stephen Hawking, Oscar Wilde, David Cameron, Hugh Grant nebo Terry Jones.
Na závěr nezapomeňme zmínit v současnosti nejznámějšího „absolventa“, Harryho Pottera, který Oxford přeměnil v hotovou pohádku. Nebo to bylo naopak?
 

Univerzita v Cambridgi

Univerzitu v Cambridgi ve 13. století údajně založili studenti prchající z Oxfordu. Není tedy divu, že spolu už po celá století neúnavně soupeří.
Vyvrcholením jejich války je každoroční „bitva“ v podobě veslařských závodů. Obě univerzity si však v počtu vítězství od počátku jejich založení, tedy od roku 1829, vedou dost vyrovnaně. Prvním Čechem, který se tohoto závodu účastnil, byl v roce 2013 Milan Bruncvík.

V minulosti bylo dovoleno dát si přihlášku jen na jednu z univerzit. V dnešní době si již můžete podat na obě současně. Počítejte ovšem s tím, že podmínky na Univerzitě v Cambridgi jsou ještě přísnější. Přijímáno je osm procent z celkového počtu přihlášených a roční školné činí pro studenta Evropské unie dvě stě tisíc a pro ostatní čtyři sta tisíc. V případě, že se Vám podaří dostudovat, budete se vyjímat na seznamu absolventů společně s Isaacem Newtonem nebo třeba Charlesem Darwinem.